Úvod

Některé věci kolem nás nemusí mít žádný praktický význam. Jsou krásné samy o sobě. Když je má člověk v sobě, je bohatší. Jde o bohatství, které se nedá vyčíslit ani ukrást. 

 

 

 

Vážení čtenáři, web www.jirizahradnicky.cz se od září 2013 přeměnil na periodickou Moderní revue pro současné umění. Při kliknutí na jakékoli kulturní téma budete na novou stránku automaticky přesměrováni. Původní stránka www.jirizahradnicky.cz má již jen charakter vizitky. Nový web:                                      

www.moderni-revue.cz

 

 

 

                                        

Na světě může být i krásně

Sofia Kordič napsala osobní, emotivní i dost krutou prózu o válce a zlu, které dříme v každém z nás; neměla přitom potřebu vymýšlet příběhy, fabulovat, stačilo jí zaznamenat to, co kolem sebe v letech, kdy se její rodná země doslova zbláznila, viděla. Teskná, bezvýchodná a místy snová próza po dvou stech stranách naštěstí pomalu dospěje k úlevnému závěru – k pocitu, že na světě může být i krásně.

více

Mezi hudbou a zvukovými efekty (10): Max Cooper, elektronický mág na cestě vzhůru

„Nejkrásnější tvůrčí oblast leží na hranici mezi zvukovými efekty a hudbou,“ prohlásil jednou režisér David Lynch. Seriál stručných profilů umělců převážně z elektronické scény, kteří hledají neobvyklé postupy a pracují s neobvyklými zvuky. Max Cooper na sebe upozornil jako autor originálních audiovizuálních představení i jako zručný remixér skladeb jiných autorů. Na kontě má však především tři pozoruhodná alba: Human, Emergence a One Hundred Billion Sparks.

více

Kroužíme nocí a ztrácíme se v ohni

Kniha noci není oddechovým čtením, ale prózou pro náročného a trpělivého čtenáře, který je ochoten se celé dny brodit v tom nejodpornějším bahně současného světa. Calderón mu to svým komplikovaným stylem s množstvím různorodých postav, spoustou dějových odboček a kompozicí vycházející z počítačové hry tetris nijak neulehčí. To však rozhodně neznamená, že by Knihu noci neměl číst.

více

Stanislav Ignacy Witkiewicz: Teď už můžu klidně umřít, neboť jsem viděl onen svět

Téměř devadesát let stará Narkotika Stanislava Ignacyho Witkiewicze jsou textem nejen podvratným, ale i překvapivě aktuálním. Witkiewicz se totiž umně pohybuje přesně na hranici mezi odsudkem a obhajobou, vážností a znevažujícím humorem. I když říká, že by svým spiskem chtěl „napomoci s těmito nejstrašlivějšími nepřáteli lidstva“, jednoznačný soud nečekejte. Z vlastní zkušenosti totiž dobře ví, že drogy jsou na jedné straně neodolatelně přitažlivé, na druhé často vedou až k pádu na samotné dno.

více

Mikael Niemi o škodlivosti četby knih

V románu Popmusic z Vittuly se švédský prozaik Mikael Niemi (1959) vrací do dětství a dospívání, které prožil v 60. a 70. letech minulého století v rázovité vesnici daleko na severu při hranici s Finskem. V české literatuře má jeho knížka protipól v Šabachových Šakalích létech, jimž se podobá nejen ironickým pohledem na svět dospělých, ale hlavně prozřením, které tehdejší mladé generaci přinesl nástup rock´n´rollu.

více

Dva „vážné“ romány Henninga Mankella

Na konci života, po sérii dvanácti detektivních románů s Kurtem Wallanderem, napsal švédský prozaik Henning Mankell tři knihy, jimiž si získal respekt i na poli tzv. vážné literatury: svazek vzpomínkových esejí Pohyblivý písek a romány Italské boty a Švédské holínky.

více

Tohle je o lásce. O globálních klimatických změnách. Atd.

Pouhých sto padesát stran stačí Josefu Pánkovi k tomu, aby načrtl výstižný portrét dnešního světa, vysmál se vyznavačům jednoduchých pravd, postihl šířící se nesvobodu a ještě k tomu napsal křehký milostný příběh, který vzápětí zmizí jako pára nad hrncem. Největší Pánkovou předností je schopnost přesně pojmenovat lidskou hloupost, nesnášenlivost a myšlenkové stereotypy, které se společností šíří jako nákaza.

více

Román jako umění klást otázky

Knihu smíchu a zapomnění začal Milan Kundera psát v roce 1975 v normalizačních Čechách; rozepsaný román dokončil o tři roky později ve Francii, kam se rozhodl natrvalo odejít. Jeho „kniha stesku po Čechách“ vyšla v roce 1979 nejprve ve francouzském překladu, o dva roky později česky v exilovém nakladatelství ´68 Publishers. Český čtenář, který se k exilovému vydání nedostal, tak musel na román čekat bezmála čtyřicet let. Ten před nedávnem vyšel v autorizované, ale upravené verzi; k původní podobě knihy se tak většina čtenářů nedostane.

více

Hudba pro křehké duše (8): Oceanic Niklase Paschburga

Třiadvacetiletý německý pianista Niklas Paschburg se hudbě věnuje již několik let, ale debutové album s názvem Oceanic vydal až v únoru letošního roku. Třičtvrtihodinové album je koncipováno jako příběh se začátkem a koncem a jeho leitmotivem je šumění moře v Baltském oceánu. Rozjímavé nálady se na nahrávce střídají s dynamičtějšími pasážemi a svůj dominující klavír Paschburg doplňuje elektronickými zvuky včetně výrazných basových linek a perkusí.

více